| |
1. - 4. ročník osmiletého gymnázia
Charakteristika a cíle předmětu
Ve vyučovacím předmětu zeměpis si žáci osvojují určitý systém vybraných poznatků z různých geografických oborů. Výuka zeměpisu obohacuje v návaznosti na prvouku a na vlastivědu celkový vzdělanostní rozhled žáků uvedením do hlavních přírodních, sociálních, a do hospodářských podmínek a faktorů života lidí v blízkém území místní krajiny, místní oblasti (regionu), na území České republiky, v Evropě a v dalších světadílech. Umožňuje žákům orientovat se v současném světě a v problémech současného lidstva i vlastní spoluzodpovědnost za kvalitu života na Zemi a vztahů lidí k přírodnímu i společenskému prostředí.
Výuka je cílevědomě řízena tak, aby žáci vzhledem ke Standardu základního vzdělávání:
- získali základní vědomosti o Zemi jako vesmírném tělese, o krajinné sféře a o jejích hlavních složkách a aby se uvědomovali význam přírodních podmínek pro existenci lidské společnosti,
- získali představu o jedinečnosti některých geografických objektů, jevů a procesů v krajinné sféře i o jejich určitých pravidelnostech, zákonitostech a vzájemných podmíněnostech a souvislostech,
- byli schopni orientovat se v zeměpise světadílů, ve zvláštnostech jejich obyvatelstva a aby získali informace o významných státech, jejich politickém zřízení, hospodářském a kulturním významu,
- získali ucelený obraz přírodních, hospodářských a sociálních poměrů v naší vlasti a v jednotlivých jejích oblastech a v souvislosti s tím se uvědomovali postavení naší země v Evropě a ve světě,
- dovedli samostatně pracovat s různými druhy map, s grafy, se statistickými materiály, vysvětlovat údaje v nich obsažené, spojovat poznatky z výuky s dalšími informacemi získanými v tisku, rozhlasových a televizních relacích, v populárně naučných časopisech a zároveň i používat získané vědomosti v praktických situacích,
- dovedli posuzovat a srovnávat sociální a hospodářské jevy ve vlastní zemi s obdobnými či odlišnými jevy v evropském a celosvětovém měřítku, chápat kulturní i mentální zvláštnosti různých lidských ras, národů a kultur, vážit si jejich přínosu pro všelidský myšlenkový, mravní i hospodářský rozvoj lidské společnosti,
- získali smysl pro jedinečnost a krásu přírodních objektů a jevů i lidských výtvorů, trvalý zájem o poznávání různých zemí a regionů, života, tradic, zvyků jejich obyvatel.
Stálou součástí výuky geografie by měl výt, tak jako u ostatních přírodovědných předmětů, soustavný nácvik správného používání pojmů, hledání příčinných souvislostí a řešení problémů souvisejících s poznáváním přírody a s praktickým životem.
Prima:
Obsah učiva
Přehled tematických celků
1. Planeta Země
2. Glóbus a mapa
3. Přírodní obraz Země
4. Zeměpis světadílů a oceánů
Obsah tematických celků
1. Planeta Země
Země jako vesmírné těleso,
Tvar a rozměry Země.
Pohyby Země.
2. Glóbus a mapa
Glóbus. Měřítko glóbusu.
Poledníky a rovnoběžky. Zeměpisná síť.
Trvání dne a noci.
Orientace na planetě Zemi. Určování zeměpisné polohy. Zeměpisné souřadnice. Zeměpisná délka a zeměpisná šířka.
Místní a světový čas. Datová mez. Časová pásma na Zemi.
Mapa. Geometrická podstata a měřítko map.
Plány. Geometrická podstata a měřítko plánů.
Obsah map. Znázornění polohopisu a výškopisu na mapách.
Nadmořská výška a výškové rozdíly v krajině.
Druhy map.
Zeměpisné atlasy.
3. Přírodní obraz Země
Geografická (krajinná) sféra a její složky
Přírodní sféra a její složky jako systém.
Litosféra
Stavba Země. Zemské jádro. Zemský plášť. Litosféra. Litosférické desky - pohyby
desek
Zemská kůra. Dno oceánů.
Zemětřesení. Sopečná činnost. Vznik pohoří.
Vnější činitelé působící na zemský povrch. Zvětrávání. Působení tekoucí vody.
Činnost větru. Působení ledovců a ledu.
Spolupůsobení přírodních činitelů na zemský povrch.
Vliv lidských činností na utváření zemského povrchu.
Atmosféra
Složení a vrstvy atmosféry.
Počasí. Celkový oběh vzduchu v atmosféře.
Pasáty. Monzuny. Větrné smrště. Tropické bouře (tropické cyklony).
Podnebí. Podnebné pásy. Výšková zonalita podnebí.
Hydrosféra
Rozložení a oběh vody na Zemi.
Oceány a moře. Vlastnosti a pohyby mořské vody.
Voda na pevnině. Vodní toky. Ledovce. Jezera, bažiny a vodní nádrže.
Podpovrchová voda. Bezodtokové oblasti.
Pedosféra
Význam půd. Vznik půd. Půdní typy.
Rozmístění půd na Zemi.
Vlivy lidské společnosti na pedosféru.
Biosféra
Životní prostředí a zonální rozšíření organismů na Zemi.
Geografická šířková pásma a výškové stupně organismů.
Život v oceánu.
Život v jednotlivých geografických šířkových pásmech a výškových stupních: tropické lesy, savany, pouště a polopouště, stepi a lesostepi, lesy mírného pásu, tundra a lesotundra, polární pustiny.
Vliv lidské společnosti na biosféru a přírodní sféru.
4. Zeměpis světadílů a oceánů
Světadíly a oceány
Členění pevniny na světadíly.
Světový oceán a jeho části
Polární oblasti. Arktida. Antarktida.
Afrika
Geografická poloha.
Přírodní poměry.
Osvojování Afriky lidmi, obyvatelstvo.
Hospodářství.
Oblasti. Významné státy.
Významná města.
Austrálie a Oceánie
Geografická poloha.
Přírodní poměry.
Osvojování Austrálie a Oceánie lidmi, obyvatelstvo.
Australský svaz.
Tichomoří.
Praktický zeměpis
Základy praktické topografie - určování světových stran
Sekunda:
Obsah učiva
Přehled tematických celků
1. Zeměpis světadílů a oceánů
Obsah tematických celků
1. Zeměpis světadílů a oceánů
Severní Amerika
Geografická poloha.
Přírodní poměry.
Osvojování Severní Ameriky lidmi, obyvatelstvo.
Kanada. Spojené státy americké.
Mexiko. Středoamerické státy.
Jižní Amerika
Geografická poloha.
Přírodní poměry.
Osvojování Jižní Ameriky lidmi, obyvatelstvo.
Karibské státy. Brazílie.
Andské státy. Laplatské státy.
Asie
Geografická poloha.
Přírodní poměry.
Osvojování Asie lidmi, obyvatelstvo.
Oblasti Asie. Monzunová východní, jihovýchodní a jižní Asie, významné státy.
Jihozápadní Asie, střední Asie, severní Asie, významné státy.
Evropa
Geografická poloha.
Přírodní poměry.
Obyvatelstvo. Hospodářství.
Oblasti Evropy. Územní a hospodářské rozdíly, spolupráce a integrace.
Západní Evropa. Střední Evropa. Severní Evropa. Jižní Evropa. Jihovýchodní Evropa. Východní Evropa. Významné státy. Významné regiony. Významná města.
Praktický zeměpis
Orientace v krajině
Tercie:
Obsah učiva
Přehled tematických celků
1. Česká republika
Obsah tematických celků
1. Česká republika
Geografická poloha a rozloha
Geografická poloha, postavení České republiky v Evropě a ve světě.
Přírodní poměry České republiky.
Geologický vývoj. Nerostné zdroje.
Povrch. Podnebí. Vodstvo. Půdy. Živá příroda.
Obyvatelstvo a sídla
Demografický vývoj, rozmístění, územní pohyb obyvatelstva.
Struktura obyvatelstva.
Menšiny v ČR.
Venkovská sídla. Proces urbanizace. Městská sídla. Funkce Měst. Struktura měst. Revitalizace venkova.
Hospodářství ČR
Vývoj, aktuální stav, tendence. Územní rozmístění.
Zemědělství, lesní a vodní hospodářství.
Průmysl. Doprava, spoje, služby.
Cestovní ruch. Zahraniční obchod.
Oblasti ČR
Významné regiony a města. Specifika regionů, srovnávací údaje.
Komplexní geografie místního regionu.
Praktický zeměpis
Vlastivědný kurz - 1 týden
Kvarta:
Obsah učiva
Přehled tematických celků
1. Společenské a hospodářské složky krajiny
2. Krajina a životní prostředí
3. Politické rozdělení světa
Obsah tematických celků
1. Společenské a hospodářské složky krajiny
Lidé na Zemi
Obyvatelstvo světa a jeho početní růst.
Rozmístění a územní pohyb obyvatelstva.
Lidské rasy, národy, jazyky. Rozšíření náboženství ve světě.
Struktura obyvatelstva.
Venkovská sídla. Proces urbanizace. Městská sídla.
Územní struktura měst. Funkce měst. Města a jejich zázemí.
Světové hospodářství
Jádrové a periferní oblasti světa.
Hospodářské sektory. Sektorová a odvětvová struktura světového hospodářství.
Světové zemědělství. Pěstování užitkových plodin. Chov hospodářských zvířat.
Rybolov a lesní hospodářství.
Světový průmysl. Těžba surovinových zdrojů. Energetika a těžký průmysl. Spotřební průmysl. Doprava a spoje. Železniční, silniční a potrubní doprava. Vodní a letecká doprava. Přenos zpráv a informací.
Služby obyvatelstvu. Cestovní ruch. Hlavní oblasti cestovního ruchu ve světě.
mezinárodní obchod. Hlavní mezinárodní hospodářské organizace.
2. Krajina a životní prostředí
Krajina, příroda a životní prostředí
Krajinotvorní činitelé a krajinotvorné procesy.
Přírodní krajiny. Kulturní krajiny.
Životní prostředí organismů. Populace, společenstva, ekosystémy.
Životní prostředí lidské společnosti.
Vlivy lidské společnosti na krajinu a životní prostředí
Narušování a ovlivňování přírodní sféry a jejích složek činností lidské společnosti.
Působení životního prostředí na člověka a na lidskou společnost
Vliv prostředí na lidské osídlení. Ekumena.
Společenské prostředí.
Světové (globální) ekologické problémy.
Úsilí o ochranu a rozvoj životního prostředí
Trvale udržitelný rozvoj. Nástroje k ochraně a rozvoji životního prostředí.
Moderní ochrana přírody.
Ekologické přístupy a chování.
Ekologické technologie.
3. Politické rozdělení světa
Politická mapa současného světa.
Státy na Zemi.
Společné a odlišné znaky států: poloha, rozloha, lidnatost, státní hranice, státní zřízení, správní členění, způsob vlády, stupeň rozvoje.
Mezinárodní politické organizace a seskupení. Význam a úloha OSN.
Doporučené rozšiřující učivo
Aktuální ohniska neklidu v současném světě.
Nové státy na mapě světa.
Praktický zeměpis
Exkurze - jaderná el.
Přístupy k obsahu a k organizaci výuky
Učební osnovy jsou koncipován tak, aby umožňovaly diferenciaci v obsahu i v rozsahu výuky. Vymezení a posloupnost v řazení tematických okruhů, tematických celků, jakož i řazení osnovných hesel v nich nejsou pro vyučujícího závazné. Netvoří chronologicky uspořádaný systém učiva, ale jen věcně a logicky utříděný a koncentrovaný obsah učiva. Jedná se pouze o doporučený návrh, který reflektuje jedno z možných uspořádání obsahu učiva. Vyučující může, uzná-li to za vhodné, uspořádat obsah učiva podle své úvahy s přihlédnutím ke konkrétním možnostem výuky ve škole. Měl by ovšem respektovat, aby nebyly narušeny logické vazby nejen v učivu zeměpisu, ale i mezipředmětové vazby s učivem dalších předmětů.
Předpokládá se, že si vyučující vypracuje vlastní časově tematický plán výuky zeměpisu s ohledem na místní podmínky své školy.
Doporučené rozšiřující učivo probírá vyučující se žáky teprve až po řádném splnění povinné části osnov. Nutno zdůraznit, že výčet doporučeného rozšiřujícího učiva uváděného v těchto osnovách tvoří pouze náměty, které vyučující nemusí nutně všechny využít. Považuje-li to za potřebné, může si obsah doporučeného rozšiřujícího učiva upravit podle vlastních představ či podmínek ve škole.
Pokud vyučující splní povinnou část osnov v kratší době, než odpovídá povinným hodinám v učebním plánu 1. - 4. ročníku osmiletého gymnázia, může, uzná-li to za potřebné, probrat i určité části učiva z osnov zeměpisu pro 5. - 8. ročník osmiletého gymnázia.
V systému výuky gymnaziálního dějepisu se doporučuje uskutečňovat zeměpisná cvičení a pozorování v terénu ve všech ročnících a ve všech obdobích školního roku s přihlédnutím k tematice výuky a k provozním a technickým podmínkám na školách. Celodenní zeměpisné exkurze lze doporučit na závěr každého školního roku. Může to být exkurze se speciálním nebo komplexním zeměpisným zaměřením. Speciálními tématy mohou být různá zaměření na fyzickogeografickou nebo socioekonomickou problematiku místního regionu. komplexní exkurze lze realizovat i ve spojení s ostatními přírodovědnými předměty, zejména s ohledem na enviromentální problematiku místního regionu, ale také s dějepisem a občanskou výchovou ve vztahu ke komplexnímu sociálnímu a kulturnímu obrazu místního regionu.
Školními geografickými hrami a projekty se v doporučeném rozšiřujícím učivu praktického zeměpisu rozumí takové praktické činnosti žáků pod vedením vyučujícího, kde jsou žáci postaveni před řešení určitého úkolu v místě bydliště či školy, který skutečně existuje nebo by mohl existovat. K řešení či vyřešení úkolů potřebují žáci soubor vědomostí a dovedností ze zeměpisu i z dalších souvisejících předmětů. Zároveň jsou nuceni prakticky jednat - navrhovat řešení, rozhodovat se pro určitý alternativní postup a svá rozhodnutí zdůvodňovat, samostatně zpracovávat svůj vlastní návrh a obhajovat ho. žáci při realizaci geografického projektu poznávají, jaký význam mají geografické vědomosti a dovednosti v praxi různých profesí a funkcí (starosta, úředník, plánovač, architekt, ekolog, stavitel, obchodník).
Osvojování určitého světadílu lidmi vyjadřuje v jednotlivých heslech tematického okruhu 4. Zeměpis světadílů a oceánů souhrnný proces objevování, poznávání, osídlování a hospodářského využívání konkrétního světadílu (regionu).
Odborný gestor VÚP: RNDr. Josef Herink
1. - 4. ročník čtyřletého gymnázia
5. - 8. ročník osmiletého gymnázia
Charakteristika a cíle předmětu
Moderní geografie je soubor vědních disciplín, studujících krajinnou sféru a její vazbu na lidskou společnost v konkrétním prostředí a v daném čase. Úloha školního zeměpisu jako specifické modifikace geografických disciplín je nezastupitelná v objasňování složitých vazeb mezi přírodou a lidskou společností (integrační a integrující úloha školního zeměpisu v systému vyučovacích předmětů).
Ve vyučovacím předmětu zeměpis si žáci na gymnáziu osvojují určitý integrovaný systém vybraných poznatků z různých oborů současné geografie.
Proces geografického vzdělávání směřuje vzhledem ke Standardu vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu k tomu, aby (se, si) žáci postupně:
- získali geografické vědomosti, dovednosti a návyky s ohledem na své zapojení do občanského života a prostředí, které je obklopuje,
- osvojili a rozšířili základní geografické poznatky uvedené v okruzích kmenového učiva a specifické geografické přístupy, metody, techniky a dovednosti ve vztahu k prostředí na Zemi, které směřují k pochopení územních rozdílů, zvláštností, jedinečností, ale i pravidelností a zákonitostí v prostorovém rozmístění geografických objektů, jevů a procesů,
- vytvořili mezipředmětové a kompetenční vztahy mezi geografií a ostatními vědními obory, které se spolu s ní zabývají výzkumem postavení Země ve vesmíru, přírodní, společenské a hospodářské sféry, z nichž mnohé se na gymnáziích samostatně nevyučují a s nímž výuka geografie vytváří interdisciplinární program o Zemi, o lidské společnosti a o životním prostředí,
- naučili klást geografické otázky: kde je to umístěno, jaké to je, proč je to tam, jak to vzniklo, jaký to má vliv na prostředí, co je na této poloze význačné, jaký má tato poloha vztah k umístění ostatních geografických objektů, lidí, míst a prostředí, jak by to mělo být uzpůsobeno ke vzájemnému užitku lidí a přírody; identifikovat geografické otázky, rozlišovat mezi geografickými a negeografickými otázkami,
- osvojili schopnost získávat geografické informace: používat různé dovednosti při vyhledávání a shromažďování geografických dat; používat mapy, grafy, diagramy, kartodiagramy, kartogramy a statistický materiál při shromažďování nebo sestavování geografických informací; systematicky vyhledávat, shromažďovat a zpracovávat geografické informace z různých primárních a sekundárních zdrojů; systematicky pozorovat a zaznamenávat fyzické a antropologické rysy a vlastnosti pozorovaných geografických objektů, jevů a procesů v terénu,
- dokázali zpracovávat a hodnotit geografické informace: používat různé prostředky při zpracování a třídění souhrnů geografických informací; sjednocovat různé druhy materiálu při třídění geografických informací; připravovat, sestavovat, vybírat a navrhovat vhodné druhy map, grafy, tabulky a schémata na vysvětlení, výklad a třídění geografických informací; systematicky určovat hodnotu a použití geografických informací,
- rozvíjeli dovednosti navazující na analýzu geografické informace: používat mapy, tabulky, grafy, texty, fotografie a další dokumenty při pozorování a interpretaci geografických vztahů, tendencí a souvislostí,
- dovedli odpovídat na geografické otázky: předkládat geografické informace ve formě ústních i písemných zpráv, doplněných mapami a nákresy; formulovat platné závěry z výsledků geografického šetření různého typu; hodnotit odpovědi a geografické dotazy, vyvodit všeobecné závěry a odhadnout jejich platnost,
- dokázali pomocí geografických přístupů rozvíjet kritické myšlení: posuzovat a porovnávat územní změny, sociální a hospodářské jevy a procesy v prostoru místní krajiny, místní oblasti a vlastní země ve srovnání s obdobnými či odlišnými jevy a procesy v evropském a celosvětovém měřítku,
- naučili chápat kulturní i mentální zvláštnosti různých lidských ras, národů a kultur, vážit si jejich přínosu pro rozvoj lidské společnosti, uvědomit si význam tolerance pro dorozumění a uplatňování pravidel mezinárodního soužití,
- získali smysl pro jedinečnost a krásu přírodních objektů a lidských výtvorů a trvalý zájem o cestování a poznávání vlasti a regionů světa jako součást životního způsobu moderního člověka,
- naučili prokazovat své individuální schopnosti, pracovat tvořivě a samostatně, v případě pozorovaní v terénu a vyhodnocovat jej s využitím získaných vědomostí.
Stálou součástí výuky zeměpisu by měl být, tak jako u ostatních přírodovědných předmětů, soustavný nácvik správného používání pojmů, hledání příčinných souvislostí a řešení problémů souvisejících s poznáváním přírody a s praktickým životem.
1. ročník:
Obsah učiva
Přehled tematických celků
1. Úvod do geografie
2. Země jako vesmírné těleso
3. Znázorňování Země na mapách
4. Přírodní obraz Země
5. Lidé na Zemi
6. Krajina a životní prostředí
7. Euroasie - asijské regiony
- evropské regiony
Obsah tematických celků
1. Úvod do geografie
Vývoj geografie.
Současné postavení geografie v systému vědních oborů.
Proč je potřebné učit se geografii.
Objekt geografie - krajinná sféra.
2. Země jako vesmírné těleso
Vývoj poznatků o Zemi.
Nový pohled na Zemi v dálkovém průzkumu.
Planeta Země jako součást vesmíru.
Tvar a velikost Země.
Pohyby Země a jejich důsledky.
3. Znázorňování Země na mapách
Geometrická podstata map. Zeměpisné souřadnice.
Hlavní kartografická zobrazení.
Měřítko map.
Obsah map. Druhy map podle rozlišovacích kriterií.
Mapování, vznik mapy.
Současné tematické mapy.
Mentální mapy.
Současné atlasy.
4. Přírodní obraz Země
Fyzickogeografická (přírodní) sféra
Fyzickogeografická sféra a její složky jako objekt výzkumu fyzické geografie.
Fyzickogeografická sféra jako systém.
Složení pevného zemského tělesa: zemské jádro, zemský plášť, zemská kůra.
Atmosféra
Atmosféra jako složka zemského klimatického systému.
Počasí. Podnebí. Podnebné pásy Země.
Hydrosféra
Oběh vody na Zemi.
Rozložení vody na zemském povrchu.
Voda na pevnině.
Voda v oceánech a v mořích. Vlastnosti mořské vody. Pohyby mořské vody.
Kryosféra.
Litosféra
Litosférické desky. Základy deskové tektoniky, teorie a mechanismus pohybu litosférických desek. Povrch litosféry. Pevniny a oceány.
Planetární členění zemské kůry. Pevninská zemská kůra. Oceánská zemská kůra.
Georeliéf. Pevninský georeliéf. Podmořský georeliéf.
Morfografické typy pevninského georeliéfu.
Vnitřní a vnější geomorfologické síly, jejich mechanismus a projevy. Zvětrávání hornin.
Vlivy lidských činností na georeliéf.
Detailní členění georeliéfu v menších územích.
Pedosféra
Význam půd pro život na Zemi.
Vznik půd. Půdotvorní činitelé a půdotvorné pochody. Půdní typy.
Planetární (zonální) rozmístění pedosféry. Šířková pásmovitost a výšková stupňovitost půd.
Azonální vlivy na rozmístění půd.
Vlivy lidské společnosti na pedosféru.
Biosféra
Organismy na Zemi a jejich životní prostředí.
Zonální vlivy na rozmístění a rozšíření organismů. Geografická zonalita, šířková pásmovitost a výšková stupňovitost. Planetární členění biosféry.
Přehled přírodních zón Země.
Antropogenní vlivy na biosféru.
5. Lidé na Zemi
Sociální a hospodářská sféra
Sociální a hospodářská sféra jako objekt výzkumu humánní (socioekonomické) geografie.
Obyvatelstvo světa
Územní rozmístění. Světová ekumena.
Vývoj a perspektivy světové populace.
Struktura světové populace. Rasy, jazyky, národy, náboženství.
Územní pohyb obyvatelstva.
Stěhování a pohyb za prací.
Osídlení. Rozmístění a charakteristika sídel. Venkovská sídla. Městská sídla.
Proces urbanizace. Světové sídelní systémy. Světová velkoměsta a jejich struktura.
Světové hospodářství
Vývoj a současné tendence světového hospodářství. Hlavní hospodářské problémy současného světa.
Sektorová a odvětvová struktura a charakteristika světového hospodářství, lokalizační faktory a územní dynamika: zemědělství, vodní a lesní hospodářství, průmysl, doprava, přenos zpráv a informací, služby obyvatelstvu, cestovní ruch, světový obchod.
Jádrové a periferní hospodářské oblasti světa. Mezinárodní hospodářské organizace a integrace.
Základy politické geografie
Státy světa. Společná a odlišovací kritéria států.
Vývoj politického rozdělení světa.
Aktuální změny na mapě světa.
Nadstátní organizace. Úloha a aktivity OSN.
Skupiny států světa podle současného stupně rozvoje.
6. Krajina a životní prostředí
Ekologie, environmentalistika a geografie. Interdisciplinární program krajinné ekologie.
Krajina: vlastnosti, krajinotvorní činitelé a procesy. Typy krajiny. Funkce kulturních krajin.
Životní prostředí organismů.
Životní prostředí lidstva.
Složky krajiny a životního prostředí.
Světové (globální) ekologické problémy. Přírodní a civilizační rizika.
Ochrana a rozvoj životního prostředí.
Trvale udržitelný rozvoj lidské společnosti.
Státní ekologická politika.
7. Euroasie - asijské regiony
- evropské regiony
Postavení Evropy v současném světě.
Geografická poloha evropských regionů.
Stupeň rozvoje evropských regionů.
Přírodní prostředí.
Západoevropská integrace. Evropská unie.
Ostatní evropské regiony, jádrové a periferní oblasti.
Vybrané státy. Vývojové politické a hospodářské tendence.
Doporučené rozšiřující učivo
Hlavní instituce a orgány EU a jejich funkce.
Rozšiřování EU a Česká republika.
Evropa, evropanství a ČR (integrační a odstředivé tendence).
2. ročník:
Obsah učiva
Přehled tematických celků
1. Mimoevropské regiony světa
2. Česká republika
Obsah tematických celků
1. Mimoevropské regiony světa - Afrika, Amerika, Austr. + Oc.
Význam regionálně geografických poznatků.
Srovnávací charakteristiky mimoevropských regionů podle geografické polohy a rozlohy, přírodního prostředí a stupně společenského rozvoje.
Srovnávací hospodářské a politické informace.
Jádrové a periferní oblasti.
Významné státy, oblasti států, města.
Hlavní světové civilizační a kulturní oblasti a objekty.
2. Česká republika
Územní vývoj státu.
Geografická poloha a rozloha.
Postavení státu v Evropě a ve světě podle geografické polohy a stupně společenského rozvoje,
Přírodní prostředí,
Obyvatelstvo a sídla.
Hospodářství.
Vybrané oblasti - regiony.
Významná města a kulturní objekty.
Komplexní geografie místního regionu: příroda, společnost a kultura.
4. ročník - Zeměpisný seminář:
Obsah učiva
1. Fyzický zeměpis - Země jako vesmírné těleso
- Znázornění Země na mapách
- Fyzickogeografické sféry
2. Regionální zeměpis - Evropské i mimoevropské regiony
- Hospodářské integrace ( EU, CEFTA, NAFTA )
- Česká republika + geografie místního reg. - Pha. 9.
Soustavné sledování aktuálních událostí z hospodářského i politického dění doma i ve světě - referáty.
Přístupy k obsahu a k organizaci výuky
Učivo zeměpisu v 1. - 4. ročníku čtyřletého gymnázia a v 5. - 8. ročníku osmiletého gymnázia představuje druhy cyklus učiva, které si osvojili žáci v základní škole, resp. v 1. - 4. ročníku osmiletého gymnázia. I když se tematika učiva ve čtyřletém gymnáziu a 5. - 8. ročníku osmiletého gymnázia v podstatě opakuje, představuje kvalitativně zcela novou a vyšší úroveň, která se projevuje jak v celkové prezentaci učiva a v rozšíření pojmové oblasti, tak především v použitých metodách a ve formách procesu učení. Ty odpovídají věkové a intelektuální úrovni žáků jmenovaného stupně gymnázia. Výuka zeměpisu zde přispívá k postupnému rozvoji rozumových schopností žáků při přechodu do převážně názorného způsobu poznávání do poznatkové úrovně, ve které již začínají objevovat prvky uvažování a přístupů, a také asociace, které jsou již vlastní vědeckému myšlení a postupům.
Učební osnovy zeměpisu jsou koncipovány tak, aby umožňovali diferenciaci v obsahu i v rozsahu výuky. Vymezení a posloupnost v řazení technických okruhů, tematických celků, jakož i řazení osnovných hesel v nich nejsou pro vyučujícího závazné. Netvoří chronologicky uspořádaný systém učiva, ale jen věcně a logicky utříděný a koncentrovaný obsah učiva. Jedná se pouze o doporučený návrh, který reflektuje jedno z možných uspořádání obsahu učiva. Vyučující může, uzná-li to za vhodné, uspořádat obsah učiva podle své úvahy s přihlédnutím ke konkrétním možnostem výuky ve škole. Měl by ovšem respektovat, aby nebyly narušeny logické vazby nejen v učivu zeměpisu, ale i mezipředmětové vazby s učitelem dalších předmětů.
Předpokládá se, že si vyučující vypracuje vlastní časově tematický plán výuky zeměpisu s ohledem na místní podmínky své školy.
Doporučené rozšiřující učivo probírá vyučující se žáky teprve až po řádném splnění povinné části osnov, Nutno zdůraznit, že výčet doporučeného rozšiřujícího učiva uváděného v těchto osnovách tvoří pouze náměty, které vyučující nemusí nutně všechny využít. Považuje.-li to za potřebné, může si obsah doporučeného rozšiřujícího učiva upravit podle vlastních představ či podmínek ve škole.
V systému výuky gymnaziálního zeměpisu se doporučuje uskutečňovat zeměpisná cvičení a pozorování v terénu ve všech ročnících a ve všech obdobích školního roku s přihlédnutím k tematice výuky a k provozním a technickým podmínkám na školách. Celodenní zeměpisné exkurze lze doporučit na závěr každého školního roku. Může to být exkurze se speciálním nebo komplexním zeměpisným zaměřením. Speciálními tématy mohou být různá zaměření na fyzickogeografickou nebo socioekonomickou problematiku místního regionu. komplexní exkurze lze realizovat i ve spojení s ostatními přírodovědnými předměty, zejména s ohledem na enviromentální problematiku místního regionu, ale také s dějepisem a občanskou výchovou ve vztahu ke komplexnímu sociálnímu a kulturnímu obrazu místního regionu.
|
|