Jiří Kolář: Marsyas

O moudrém Šalamounovi

Šalamounovi eště tek kozí vermut po bradě
dyž ho táta pomazal
ale hnedky ftom doved bruslit
Celejch čtyřicet let si jinej král nevrz
Lidí se líhlo jako písku
každej měl štísko bez milionu
ve víně se moch mejt a utírat fíkama

Von sám byl tak zazobanej
že nechal postavit kostel z ryzího zlata a slonovejch kostí
Doma nemusel ani bílit
co měl po zdech vzácnejch štítů
a stříbra nastláno
Že to nebyl žádnej hejsem hejtam
to dosvědčuje ta ze Sáby

Jednou si to k němu přihrnula
a dala mu na fór tucet metráků zlata
bůchsámví kolik drahýho kamení a voňavejch pitominek
Jak si tak pouštěli hubu na špacír
povídá: „Viděla sem už lecos, ale kam se na tebe každej hrabe!"

Jakpakby ne
dyť jen přísloví složil tři tisíce
tisíc a pět písniček
ale ne jako nějakej pitomec vo jednom a tom samým
vo všem

Než sed na trůn
šel s ohromným štrůdlem do Gabaonu
Tam se mu vokázal ve snu sám Pámbu
a voptal se ho co by rád
- Sem eště cucák a královat neumim,
tak mi dej, Panebože, všech pět pohromadě
a něco, abych doved tancovat s lidma,
když je jich taková fůra.

Všemohoucí povídá:
- Protože peníze ani slávu nechtěl jsi,
dlouhý věk ani smrt nepřátel nežádal jsi,
dobrou hlavu a všechno ostatní dám ti,
takže nikdo nevyrovná se ti.
Na to můžeš vzít jed!

Že potom byl nad všechny vědátory a mazaný advokáty
to musí vidět i slepej z tohodle:
Jednou se k němu přihrnuly dvě rozparáděný hokyně
a jedna muchlala caparta
Napřed ječela ta co nic nenesla:
- My dvě, jemnospane, bydlíme v jednom baráku, víme?
Narodil se mi jako kluk, víme?
Třetí den nato taky vona měla kluka,
ale v noci ho zalehla, jako že tu stojim!
Ale jak viděla, přísahám, milospane, co uďála,
a já chrněla jak dub,
popadla, víme, to svý a chmátla to mý.
Ráno stanu, pane,
chci kojit a dítě jak led,
ale hnet ho zgruntu prohlídnu, víme, a povídám:
Jářku, to nejni moje a taky jo.

Potom vysypala ta druhá:
- Prosim, to nejni žádná pravda!
- Nestydí se lhát, krkafčí máma, ani tady!
padla jí do řeči první
- Já nelžu, sim, vona lže!
- Podivejte se na tu couru, takle se přetvařovat!

Snad by se bejvaly cikáněly do soudnýho dne
ale Šála jen kejvnul na sluhu aby přines meč

Dyž se lokaj přibatolil
král poručil:
- Jakýpak fraky, kluka rosekněte a dejte každej půl,
ať se neštěkaji!

Jak to uslyšela ta co skvrně držela
zamotala se jako vožralá a zařvala:
- Propánakrále, pane král, rači jí ho dejte, jen ať je žif!

Ale tamta nechtěla ani slyšet:
- Jen ho majzněte,
dyž ho nemám mít já, ať ho nemá ani vona!

Na to von čekal
Vokázal na tu co měla tak nahnáno řka:
– Nesekejte nic a vraťte ho tý, co se tak klepala,
neboť pravá máma to,
tamtu vyžeňte sviňským krokem!

Samosebou že se to rozneslo
a všichni se Šalamouna báli eště víc
teď měli černý na bílým že má v srdci boží moudrost

O Libuši a Přemyslovi

Jednou dyž už Libuši lezlo krkem
to věčný krafání
že běda chlapům kerejm pucuje hlavy sukně
povídá:
- Mně, tedy, ať nikdo neradí, tedy, kdy do toho bouchnu.
Vemte z maštale Šimla
a von vás k tomu mýmu dovede.
Tedy, až tam dorazíte, tak že mu skazuju,
aby tedy přijel.
Ale ne abyste se rafali,
to tedy každá hádka zaneřádí zem, tedy, na tisíc let.

Ten její kůň šel a šel
až zarazil na poli u Biliny
kde voral chlap jako hora a měl lýkový střevíce
Páni to vočíhli a meldovali sedláka vo méno
Von jim řek že je Přemysl
Chvíli čuměli to se ví jako praštěný rozporkou
pak na sebe mrkli
a chtěli aby s nima hnedky jel
Ale von zabod votku a zabručel:
- To je votrava, že ste přifárali tak brzo,
kdybyste se bej váli zdrželi jen vo chlup,
moch sem pole dovorat
a sedláci nemuseli mít nikdy vysoko do žlabu.
Nedá se svítit,
dyž ste sebou tak hodili,
musim s tim ven,
holt jednou bude co dlabat a jindy ne!

Pak hrábnul do tašky
vyndal sejra s krajícem jak hrom
položil to na pluch
řek aby si sedli jako doma a jed
Všem bylo divný proč si prostřel akorát na pluhu
a von jim to vyložil:
- Nepovim vám nic extra,
tisíckrát vám to jistě otírala Libka o hubu,
že dyž vám nešla pod fousy spodnička,
muj rod vám ukáže, zač je toho loket.

Zatimco vobědval jeden pán kouká
jak z tý votky vyhnalo pět větví
a na nich pět vořechů
Štyry hnedky uschly a pátej zustal
Kroutili nad tim hlavama
až jim to Přéma vosvětlil:
- To je tak, rozumíme?
Votka vo sobě znamená, že sem ze selskýho,
a že se rychle vobalila,
s tim vás už snad Líba taky votravovala,
to je známka, rozumíme, že se vyšinu na trůn.
Budu mít pět dětí
a každý se zařídí zvlášť.
Ale štyry zkrachujou
a pokvete jenom tomu pátýmu.
Nakonec příde vo život,
ale pomstí ho vnuk. To je celej ten krám.

Pak vstal
sedli na koně a jeli k Libuši

Vršovický Epiktet

1.
Nelítej vod čerta k sukni
koukej se usadit ať si vidíš do huby
a neděláš do vlastního hnízda

2.
Dycky drž zobák nebo nekušni a polovic polkni
dyž musíš žvanit
nepřežvykuj hověziny vo boxu hajtrách a atletech
nebásni vo žrádle nebo chlastu
a na sto honů se vyhni drbům

3.
Dyž máš všech pět pohromadě
rozdej pořádně trumfy
a mezi cizejma buď němej

4.
Neřechtej se každý hovadině

5.
Nepřísahej na každou pitomost

6.
Na žranici u cizejch a vomezenců nepáchni
Dyž už skočíš na špek
dej bacha abys nepolk ňákou teletinu
poňvač dyž je někdo špinavěj
zasrabí i druhýho i dyby byl svatej

7.
Nebuď nenakrkanej
nepřežírej se nechlastej nefinti
nebuď nabob a neurvalec
nevopič se po zazobancech

8.
Před veselkou kroť rozkrok
a v posteli nevyváděj psí kusy
Nešereď se a neskuhrej na každýho kdo nedává nohy křížem
Furt se nenaparuj že ty si vosk

9.
Dyž se domákneš
že o tobě někdo camrá prasečiny
nestav blesk proti hromu a vobrať vítr:
– Asi neměl páru vo mejch esech,
dyž canil jen vo sedmách!

10.
Po senzacích se nehoň
Dyž tam náhodou zapadneš
ať ani myš necejtí
že tě něco chytlo a že někomu fandíš
Tak neztratíš glanc
Neškleb se nejanči nehejkej
Po stáhnutí rolety nekvákej vo vobsahu
a nevěš si hejly na nos
jinak nikdo nepolkne žes kus nezbaštil i s chlupama

11.
Do kecáren nelez ani jen tak ani z flancu
a dyž se tam voctneš nedělej primadónu a drž se u zdi

12.
Dyž nemůžeš uhnout votravě s někým moc nóbl
vydoluj si z kotrby jak by dribloval Sokrates nebo Zenon
a šaltuj podle toho

13.
Dyž se dereš k někomu fajnovýmu
dej krk že si neválí šunky doma
že tě vrátnej vykopne
že ti zabouchnou před frňákem
nebo že mu budeš buřt
Dyž musíš i tak dělat semtele
tahej do konce a nešpičkuj že si se bavil jako alík v truhlíku
To dělá vobejda kerýho baví jen sukně nebo fotbal

14.
Mezi lidma se nevytahuj
nikdo nejni zvědavej do čeho ses namočil

15.
Nedělej kašpara a nevlítneš do žumpy
aby si každej před tebou nezacpával dirky

16.
Nepošmakuj si na sprosťárnách
zamávej s každým kdo s nima hauzíruje
nebo sezelenej
zaraš chlebárnu
a stav se jakobys slíz pár facek

  • Kolář, Jiří: Černá lyra, Návod k použití, Marsyas, Z pozůstalosti pana A., Vršovický Ezop, Česká suita, Odeon, Praha 1993