|
Bedřich Bridel:
Život svatého Ivana, prvního v Čechách poustevníka a vyznavače, z historií sebraný a vysoce velebně důstojnému pánu, panu Matoušovi Ferdinandovi z Bilenberku, klášterův svatého Jana na Skále a svatého Mikuláše na Starém Městě pražském opatu, připsaný. S povolením vrchnosti vytištěný v staropražské koleji blíž Mostu. Léta 1657. Půtka s ďábly zlými Vešel tehdy Ivan muž boží do Čech, a oblíbiv sobě místo a obydlí své v krásném a hlubokém oudolí při jedné vysoké skále, z kteréž silný pramen vody teče, vedením anjelským, který jeho do té skály přivedl, a aby tu zůstal, rozkázal. Když pak dvě léta v tom příbytku veliké a nesnesitelné protivenství od zlých duchův trpěl, a od nich jako přemožen jsa, odtud odcházel, aby jiné nalezl obydlé, i potkal se s ním svatý Jan Křtitel, a řekl jemu: „Ivane, kde jdeš?" I odpověděl: „Zlí duchové mně tu bydleti nedají, půjdu, a někde jinde bydleti budu." Dí on k němu: „Navrať se zase." A dal mu kříž, aby ním žehnaje, zlý duchy odtud odehnal. I učinil tak a navrátil se, maje víru v Pánu Bohu a v slovích Křtitele jeho svatého Jana. Toť oni na něj vzhlédajíce, z té skály hroznými hlasy křičeli, pravíce: „Ivane, nechoď sem, neb my tuto svou lázeň a příbytek máme." I nesl on kříž před sebou, a oni všickni utíkali; jediný toliko, a nejlítější odjíti nechtěl, do skály se vtlačil, na něho velmi škaredě hleděl, a hrozně křičel, i ústa svá otevřel, jako by ho chtěl pohltiti. I přiblíživ se k němu svatý Ivan, kříž od svatého Jana sobě daný vhodil do jeho hrdla, a on ještě větší a hroznější křik učiniv, uprostřed této celé skály díru udělav, v okamžení ven vyletěv, za jinými se přec odebral. |